Jako pár chromejch koní

Poutníci

1:Sednu si nF#ma taburet z lýčí
a ty na pDostel z nehorázné něhy,
a to spEojení z nás zničí,
tvá tvF#mář je víc než boží
i v týhle chvDíli, která nemá břehy,
a v tom strEachu, kdo koho dřív složí,
jak ten pDár chromejch kF#moní.
2:Tak marnejch jako záře svící
na pláň rozdupanou těmi,
co se milujou jak býci,
kde se v osudovým třesku
řítí touhle věčnou zemí
stáda rozpálenejch mezků,
nejen pár chromejch koní.
3:Těch, co se věčně choulí k sobě,
viní kdekoho z tý zimy,
kdy je v posteli jak v hrobě,
kdy ti nevinní se vzbouří
a ti vinní se vzbouří s nimi,
že se udí v jednom kouři,
jak ten pár chromejch koní.
R:Co pAolední mu zvoní, když by spEal,
jen dAál, jDen dAál.
*:Tak mi pAodej láhev piva,
která jF#mediná tu zbyla,
která jEediná tu zpívá,
jen se zvAedej, ty mý mládě,
jsme teď pF#mrvní, v tom je síla,
a taky přEedposlední v řadě,
po nás pDár chromejch kF#moní.
4:Ti se belhají k svý mezi,
která byla a už není,
a ta ženská z nich je březí,
a nás v kleštích drží sázka,
při zemi to hřmění
a při životě láska,
jak ten pár chromejch koní.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:02:55.753+00:00
Výsledky hledání: